To jsme my :)

Jak už to tak bývá, svatební den mi zaklepal na dveře. Z pár minulých nocí a páteční Pavlíkovy hruškovice jsem byla docela nevyspalá, čekala jsem tedy, co přijde.

A přišlo!

Skoromanžel mě v České Lípě vyložil na účes a líčení – to proběhlo v pořádku. Cesta do Sloupu s Pavlíkem dopadla také v pořádku.
První pořádnou nervozitu jsem dostala, když mi máma nemohla zavázat korzet. Snažila jsem se uklidnit, když v tom ženich začal běhat po chodbě ( podotýkám půl hodiny před odjezdem na obřad ) s tím, že zjistil, že nemá košili a kravatu. Chichi a nám ženským bude někdo vyčítat, že trojčíme :–)
Pak křik utichl a já jsem následně zjistila, že jsem bez ženicha. Prostě zmizel a všichni se mě začali ptát, jak to teda zmenežujem – kurňa jak to mám vědět !

Nakonec teda že se někde po cestě s ženichem srazíme, ten si jel pro košili a kravatu do Lípy. OK.

Chudák Sandokan – můj řidič. Asi stopadesátkrát jsem si postěžovala, že Jiřík beze slova opustil chajdu a že určitě nevzal svatební CD s hudbou ( což jak jsme následně zjistili fakt nevzal ).

V každém případě jsme se všichni zdárně po cestě srazili a jeli směr Kokořín.

Po cestě jsme potkávali řidiče zralé na Bohnice – lepiči, kteří se museli vetřít mezi troubící kolonu. Mít kytici s trny, vlastnoručně bych jim ji omlátila o hlavu :–)

Z obřadu si toho moc nepamatujeme, jen to, že byl rychlý :–) Snažila jsem se usmívat, ať za 40 let, až budu fotky ukazovat vnoučatům, nevypadám jako pitomec, tak snad dobrý. Kdyžtak se dopředu omlouvám vnoučatům za noční můry :–)

Při focení jsem si rozbila hlavu – u vyhlídky ze stromu čouhal kus železa a já se na něj samozřejmě napíchla. Nooooo, neměli jsme kapesníky, tak Jiřík zachránil co šlo kravatou – v podstatě ji má teď červenou místo růžové. Moje šaty taky dostaly mírně batikovaný nádech. Naštěstí rána nebyla hluboká, krvácení po 5 min. ustalo.

Na oběd jsme byli v Zámečku Svojkov – úúúúžasná bašta, akorát jsem ze svíčkové skoro nic nepozřela, prostě mi to nešlo. Budu doufat, že se nadlábnu příště na cizí svatbě :–)

A večer se klasicky veselilo. Papání bylo od kuchaře Robina jednoznačně skvělé. Také pouštění lampionů se mi velmi líbilo, to jsem vymyslela dobře :–) Byla jsem ale tak unavená, že jsem si šla lehnout kolem půlnoci.

Závěr: v úterý jsem chytla horečku a angínu. Teď baštím antibiotika. Svatební cesta nám sice padla, ale stejně se válím v posteli, tak co. Akorát místo manžela tam mám dvě psí krasotinky, kterým má nemoc velice vyhovuje :–)